Studijní materiál se zabývá problematikou funkční diagnostiky se zaměřením na spiroergometrii a potápěčský reflex (diving reflex). V první části detailně popisuje indikace spiroergometrického vyšetření, různé typy ergometrů (bicyklový ergometr, běhátko, rumpál), metodiku dávkování zátěže a vývoj i principy analýzy vydechovaného vzduchu. Dále vysvětluje výpočet, normativy a diagnostický význam klíčových kardiorespiračních parametrů, jako jsou tepová frekvence ($TF_{max}$, $W_{170}$), maximální podávaný výkon ($W_{max}$), minutová plicní ventilace ($VE_{max}$), dechový objem, spotřeba kyslíku ($VO_{2max}$), tepový kyslík, ventilační ekvivalent a poměr výměny dýchacích plynů (RER). Zvláštní pozornost je věnována objektivním kritériím maximálního vytížení a metodice stanovení anaerobního prahu pomocí invazivních (laktátová křivka) i neinvazivních metod (metoda V-slope, Conconiho test). Druhá část materiálu se věnuje autonomnímu diving reflexu, jeho nervové dráze, metodice vyšetření a souvisejícím hemodynamickým změnám i srdečním arytmiím z hlediska tělovýchovně-lékařského posuzování.