Tato kolektivní monografie se zaměřuje na význam prožitku, zážitkové pedagogiky a výchovy v přírodě v edukační teorii i praxi. Vychází z předpokladu, že bezprostřední prožitek uchovaný v paměti se přetváří ve zkušenost, jež tvoří základ efektivního učení, osobnostního rozvoje a formování hodnotové orientace člověka. Publikace nabízí interdisciplinární pohled na využití zážitkového a zkušenostního učení u různorodých cílových skupin – od dětí v MŠ a ZŠ, přes dospívající a sportovce, až po pedagogy a seniory.

Text je tematicky rozdělen do částí zabývajících se:

1. Teoretickými a metodologickými východisky: Propojením zážitkové a sociální pedagogiky, kde prožitek funguje jako nástroj primární i sekundární prevence, resocializace a životní pomoci v každodennosti.
2. Výchovou v přírodě a moderními metodami: Historickým vývojem a současnou koncepcí výchovy v přírodě v ČR v kontextu pohybových aktivit, ekologické výchovy a osobnostního růstu. Zároveň představuje konkrétní edukační nástroje, jako je využití moderních technologií a hravých aktivit (geocaching) pro proces zkušenostního učení ve formálním vzdělávání.
3. Praktickými edukačně-terapeutickými projekty: Aplikací prožitku v prevenčních programech (syndrom vyhoření u pedagogů, prevence relativní školní neúspěšnosti), rozvojem výkonnosti (transpersonální koučování), podporou svobodně zvolené hry u dětí či využitím pohybových a zážitkových aktivit u seniorů.

Monografie přináší teoretická zdůvodnění i příklady dobré praxe a slouží jako zdroj inspirace pro pedagogy, vychovatele, sociální pracovníky a další odborníky pracující s lidským potenciálem.