Kolektivní monografie se zabývá konceptem zážitkové pedagogiky a možnostmi jejího uplatnění v edukačním procesu napříč všemi fázemi lidského života. Text reaguje na současný zrychlený a technokratický životní styl, v němž chybí prostor pro hluboké, intenzivní prožívání a autentickou zkušenost. Monografie je rozdělena do tří hlavních částí: teoretická východiska zážitkové pedagogiky a andragogiky, aplikace zážitkových metod při práci s dětí a dospívajícími a možnosti využití zážitkových a aktivizačních přístupů u dospělých a seniorů. Autoři zdůrazňují význam prožitku (přesahujícího do stavu flow) pro rozvoj osobnosti, formování charakteru, budování zdravého sebevědomí i jako účinný kompenzační a aktivizační prostředek v průběhu celoživotního vzdělávání.

Kapitola I: Koncept „zážitkové pedagogiky“ – přínosy i kritické pohledy (Jan Neuman)

Studie se věnuje teoretickému vymezování a historicko-filozofickým kořenům zážitkové pedagogiky se zvláštním zřetelem k myšlenkovému odkazu J. A. Komenského (výchova v souladu s přírodou, zapojení „hlavy, srdce, jazyka i ruky“). Autor porovnává český koncept zážitkové pedagogiky s německým pojetím Erlebnispädagogik a americkým Experiential Education a poukazuje na odlišnosti v terminologii i metodických přístupech. Dále podrobuje kritické analýze klíčové psychologické pojmy, jako jsou prožitek, zážitek, zkušenost a zkušenostní učení (včetně Kolbova cyklu). Text upozorňuje na rizika profanace termínu „zážitkový“ v kontextu tzv. zážitkové společnosti, analyzuje vztah zážitkové pedagogiky k pohybovým aktivitám a sportu a řeší problematiku jejího zařazení do systému pedagogických věd.

Kapitola II: Zážitková pedagogika a zážitková andragogika (Jaroslav Balvín, Světlana Macáková)

Kapitola vymezuje teoretická, filozofická a psychologická východiska zážitkové andragogiky jako analogie zážitkové pedagogiky v oblasti edukace dospělých. Autoři vycházejí z filozofických konceptů Ericha Fromma (dilema „mít, nebo být“), Jana Patočky („péče o duši“, proces otřesu každodennosti) a humanistické psychologie C. R. Rogerse. Věnují se významu prožívaného času, dynamice vztahu mezi edukátorem a edukantem a specifické roli modelových situací či her (např. etických či výtvarných) při rozvoji kritického myšlení, sebepoznání a osobnostního růstu. Příspěvek dále popisuje možnosti praktické transformace a včlenění zážitkových metod do vysokoškolské výuky andragogiky a přípravy budoucích odborníků.